Únor 2007

Smutný příběh o dívce a jejim pejskovi..

27. února 2007 v 17:01 Smutný hezký příběhy...
Pamatuješ si to? Asi ne, to si asi pamatovat nemůžeš. Byl jsi malinký hlupoučký, mé plyšové štěňátko nadšené mnou, nadšené vlnícím se mraveništěm, nadšené koulejícím se jablkem, nadšené celým světem.
I já byla malá, víš? Smutná vystrašená nedůvěřivá holka, s velkýma modrýma očima a zlatavými vlasy sepnutými do dvou srandovních culíků.
A naše první setkání? Stála jsem vyjeveně na ulici po dalším z mnoha návratů z nemocnic a proti mně můj táta. Hýbala se mu kapsa. Svou velkou rukou do ní sáhl a vytáhl Tebe, mé malé štěstí a položil Tě, hopkající kuličku s černýma očkama a mokrým studeným čenichem na trávu. Rozběhl jsi se ke mně, sevřela jsem Tě v náručí a prvně cítila lechtavý štěněčí dech svého nejlepšího přítele. Nejlepšího přítele na spoustu dlouhých let. Byla jsem sice malá, ale ne tak malá, aby tento čas nezůstal uložen v mých vzpomínkách.
Ani si nemyslím, že by se mě mohl mít tak rád, jako já Tebe. Nikdy sis neuvědomil tu vzácnost okamžiku, když jsi za mnou ráno vyskočil do postele a olízal mi celou tvář a dlaně a uši a já se k Tobě přitulila a přitiskla tak silně, jak k nikomu nikdy před tím. Jak na videonahrávce jsou v mé duši uloženy obrazy Tvé rozesmáté psí tváře běžící rozkvetlou letní loukou, otisky pacek vtisknutých do čerstvě napadaných sněhových peřin. Jak dnes si pamatuji hebkost Tvé srsti a bezednou hloubku Tvých věrných očí. Byl jsi všude, kde jsem byla já. Vše v mém životě začínalo slovem "můj pes". Mé kroky směly jen tam, kudy prošly Tvé packy, mé srdce se otevřelo jen těm, jež jsi i Ty přijal za své přátele. Mé myšlenky a starost a obavy a nadšení a radost se vždy upínaly k Tvému jménu. První dětská obava o zdraví a bezpečí někoho jiného. První pocit hrdé odpovědnosti. První pocit z toho, že se svět jiných netočí kolem mě, nýbrž můj kolem Tebe.
A pak jsem musela odejít. Velká dospělá panička, vyučená životem, zbavena strachu a nejistoty vylétla z rodného hnízda a opustila Tvou misku, Tvůj pelíšek, opustila jsem Tebe.
Né, nikdy bych Tě nemohla zavrhnout. Byl jsi mi jediným důvodem proč se vracet domů, domů pro svého psa, který byl stejně věrný a oddaný jako dřív. Ukázala jsem Ti svůj nový svět, líbil se Ti a všichni Tě měli rádi, ale vždy jsi musel zpět a mě se strašně stýskalo. Byli jsme spolu tak strašně málo. Chyběl jsi mi a smutek mě sžíral, vracela bych se za Tebou vždy a odkudkoliv.
A pak jednoho dne jsi mi nepřišel naproti. Strašně jsem se bála, protože jsi to nikdy před tím neudělal. Ležel jsi v křesle. Stála jsem proti Tobě s mobilním telefonem v jedné ruce, klíčky od auta v druhé, panička obestřená divným pachem luxusních parfémů, v drahém obleku, se složkou lejster v podpaží. Mladá, odhodlaná a sebevědomá.
Ležel jsi tam, Ty můj pes. Starý unavený a klidným moudrým pohledem jsi si mě prohlížel, jen ťukání ocasu o sedačku mi bylo znamením, že mě zase rád vidíš. Zvedl jsi hlavu a vzduchem mi posílal vlahé psí polibky. Vše jsem pustila a běžela Tě obejmout. Znovu jsi mi lízal celou tvář jak tenkrát ráno na posteli. Jen ty culíčky tu chyběly a Tvá štěněčí neutěšenost. Znovu jsem Tě svírala v náručí a schovávala si tvář do tvé srsti, jako nejlepšího úkrytu před ostatním světem.
Byl to náš poslední společný den.
Toho večera jsem odevzdala Tvůj osud do rukou pána v bílém s červeným diplomem a malou injekcí v rukou. Držela jsem Tě zase v náručí stejně jak tenkrát, když jsi opustil tátovu kapsu a rozběhl se ke mě. Jen už mi teď Tvé tělo neodpovídalo. Ani ocásek mi nedal znát, že jsi tu ještě se mnou. Jen ztišující dech a poslední ozvy tlukotu srdce, prozrazovaly, že tu jsi ještě se mnou. Ale to už si Ty nepamatuješ. Tohle už né. Tam už jsem stála totiž sama. Vystrašená, ubrečená holka s modrýma očima...

Hezký..

27. února 2007 v 16:57 Smutný hezký příběhy...
Tenhle příběh jsem našla na jednom blogu ..je to krásny..ale smutný..
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...


Krásný básničky s obrázkama:)

23. února 2007 v 23:44 Básničky s obrázkama:))
Každému se někdy stane něco, čeho pochvíli lituje, ale to se už nedá změnit, ale mělo by se to dát napravit..a když ne, je asi dobře že se tak stalo.
Neřešte své životy..někdy jsou až příliš ubohé.
Nežijte jen láskou.. lehce zradí.
Nesnažte se napravovat.. vetšinou to nemá cenu.
Ty jsi zklamal, ona ti věřila. Ty jsi se smál, ona plakala. Nikdy není hrdina ten, co zklamal a opustil, ale kdo byl zklamán a odpustil. Važ si každého okamžikku, kdy jsi s osobou, kterou miluješ, protože nikdy nevíš, která chvíle je ta poslední.
Kdyz se ti v jeden krásný den na střepy rozbije tvůj sen, tak nebreč a zatni pěsti, vždyť střepy přinášejí štěstí.
Děvče se zeptalo chlapce jestli si myslí, že je pěkná a on odpověděl ne.
Zeptala se ho jestli by s ní chtěl být navždy a on odpověděl ne.
Potom se ho zeptala jestli by plakal kdyby odešla a on odpověděl ne.
Řekla dost, odešla pryč, slzy padaly dolů po její tváři
a chlapec jí chytilza ruku a řekl:
"nejsi pěkná jsi nádherná, nechci být s tebou navždy, já potřebuju být s tebou
navždy a neplakal bych kdyby jsi odešla... zemřel bych..."
Nenávidím tě,
protože si mě změnit!
Nenávidím tě,
protože jsem ti dala kus sebe!
Nenávidím tě,
protože mi tě wšechno připomíná!
Nenávidím tě,
protože na tebe nedokážu zapomenout!
Nenáwidím tě,
protože miluji jen tebe!
A nenáwidím tě za to ještě wíc,
protože si to uwědomuji a nemůžu to změnit!
Nenáwidím tě, ale i miluji,
a to mě děsí....
Miluj muže, který ti neříká, že jsi "sexy", ale že jsi "krásná".
Toho, který tě před svymi přateli vezme za ruku.
Cekej na toho, který ti neustále bude říkat, co pro něj znamenáš a
že je ditě štěsteny, když má zrovna tebe.
Miluj ho, protože on miluje tebe a bude te zřejme milovat navždy.
Miluj ho, když cítíš že tě nezradí.

Každý den máš v hlavě stejnou otázku.
"Proč musím myslet na lásku?"
Letáš v oblacích den co den znova,
nenacházíš pro ten cit slova.
Musíš si říct, že není to láska, že tě zchvátila jen jeho krása.
Možná cit máš, ale dobře víš,
že toho kluka nikdy neuvidíš.
Nebuď zoufalá, buď šťastná jen,
ať i bez něj krásný máš den.
Pamatuj však, že láska bolí,
nediv se pak až tě to zkolí.
Buď vždycky nad vodou,
nikdy ne níž.
My máme tě rádi,
to přece víš...
Láska je když...
...se na svět díváš čtyřma očima.
...nejíš,nespíš,chodíš jak tělo bez duše a myslíš jenom na něj.
...rozumíš tomu druhému i beze slov.
...cítíš křeče v břiše,trému,bušení srdce a šíleně blábolíš.
...umíš dostávat i dávat něžnosti,porozumění a důvěru.
...jdete oba dva společnou cestou,která má jen jeden cíl.
...nemiluješ člověka kuli jeho přednostem,ale i kuli jeho slabostem.
...s úsměvem přecházíš jeho chyby.
...dikážeš se vžít do jeho kůže a umíš ho pochopit.
...najednou vidíš svůj stín,který se umí usmívat.
...je pro Tebe ten druhý důležitější než Ty a všechno na světě.
Láskou zklamaná
Láskou zklamaná, srdce opuštěné, city zůstaly skutky neproměněné...
Proč teď pro něj tečou potůčky slziček, když jemu poblouzní hlavu mnoho jiných bludiček...?
Neplač pro něj, vždyť on Ti za to nestojí,
jeho srdce se s jiným propojí...
Avšak při pohledu do očí, utápím se v modrých studánkách,
potom vytrácí se mé bezpečí, zbývá jen začít psát na prázdných stránkách...
Vzpomínka na Tebe řasy mi orosí,
pak už jen srdce Tě o lásku poprosí...
Srdíčko bolavé jiný snad zahojí,
tak hlavu vzhůru, vždyť princezny se nebojí...
MILUJI TĚ
Miluju tě čím dál víc,
hodinu od hodiny je to silnější,
bez tebe už nebudu nic,
už nemůžu být šťastnější.Milovala bych tě,
i kdybys byl němý,
milovala bych tě,
vždyť láska se na světě cení.Mohl bys být slepý,
potichu mě poznávat,
klást jeden nesmělý dotyk za nesmělým,
prosím, chtěj mě poznávat.Můžeš být cokoliv,
ale vždy budeš můj,
můžeš být kdokoliv,
tak prosím, chvíli stůj.Nejsi slepý,
tak otevři své krásné oči,
nejsi němý,
tak řekni, že pro mě se tvůj svět točí.Hodiny počítám,
kdy se tohle všechno stane,
už i minuty počítám,
kdy má ruka do té tvé zase spadne.Miluju tě



Divoké kočky:)-film

20. února 2007 v 15:38
DIVOKÉ KOČKY:
Divoké kočky - Coyote Ugly
O čem film je:
Čerstvě plnoletá Violet (Piper Perabo) opustila rodné New Jersey, aby si v New Yorku splnila svůj sen. Písničky, které píše, jsou přece skvělé a když se opravdu snažíš, dokážeš to. Nadšení a optimismus ji ale rychle opouštějí, protože narazí na nepropustnou hradbu nezájmu uměleckých agentů i nahrávacích společností. Navíc jí vykradou byt a Violet záhy po příjezdu na Manhattan stojí před zásadním rozhodnutím. Vzdát se svého snu a vrátit se k milujícímu otci (John Goodman) na předměstí, nebo zatnout zuby a bojovat prozatím ne o uměleckou kariéru, ale o holé přežití? Violet zvolí druhou možnost a najde si v práci v baru Coyote Ugly. Mladé pohledné barmanky tu ve vší počestnosti používají svůj sexappeal a taneční i hudební talent, aby pobavily a k větší žízni rozpálily hosty podniku, který je každou noc našlapaný k prasknutí. Díky svému nadání, urostlému tělu a pohledné tváři se z Violet brzy stane hlavní hvězda baru. Role "Divoké kočky" jí pomůže zbavit se chronické trémy, ale znovu ji postaví před osudové dilema. Má se spokojit se svou "slávou" a dobře placenou prací v baru, nebo jít dál za svým písničkářským snem?
Pár fotek z filmu:


Pink fotky

17. února 2007 v 14:44 Pink fotky


Moc hezký..ale smutný..

16. února 2007 v 22:49 Smutný hezký příběhy...

Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNICE…. DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ
Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN
Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…

Děkuju:)))

14. února 2007 v 20:52 Něco málo o mně.?..
Tady vám dávám pár básniček který mi psal jeden strašně suprovej kluk:
Podívej se na hvězdičky než pujdeš spat vspomen si že tam v dáli má tě někdo radO:-)
Celí svět se krasný zdá, kdyš v něm žiješ ty a já:-*
Srdce,srdci,srdce dalo srdce,srdci přisahalo ted to srdce srdce prosí at to srdce v srdci nosí O:-)
Milovat milovat neznamená jen mít rad. Milovat je věřit a pravdu znát. Milovat je odpustit a znovu podat ruce. Milovat je darovat duši i srdce!!!!!!!!!
Kral má korunu buch má sve nebe a ja mám Anetko nejradši tebe O:
Když se směješ směju se taky když plačeš plaču i ja kdyš se bojíš bojím se o tebe až jednou zemřeš ten den zemřu i ja :-*:-[
Miluju toho kdo miluje mne nesklamu toho kdo nesklame mne:-*:-[:-*
Pišu z rohu do rohu spomenout si nemohu ty tve oči stale vydím lasku se ti vyznat stidím:-[
Utrhl sem v sadu ruži položil ji na tvou kuži ruže tak voněla ja si hned vspoměl že rad tě mám sve srdce ti dám vuni ruží zbožnuji srdíčko ti maluji červene jako jahoda je to jenom náhoda co nas k sobje svedlo přece tve božske tělo miluju tve krasne rty polibít mě mužeš jenom ty chci lasku prožít stebou jak jinak než ve dnouO:-)
Přatelství muže skončit laskou ale laska nikdy nemuže skončit přatelstvím !!!
Nejosamělejším místem na světě je lidske srdce bez lasky !!!!
Nikdy se nemrač když si smutná protože nikdy nevíš kdo se muže zamilovat do tveho usměvu:-*
ne ja se nikdy nesměju jase odnarozeni blbje tlemím tvuj usměv je okouzlujicí *IN LOVE*
I když si tama ja jsem tady nejsme spolu dohromady ve svem srdci mám tě stale myslím na tebe neustale
Sedím a přemýšlím kde žijí anděle na zemi ve vzduchu nebo ve vodě jedno ale vím jeden anděl pravě čte tuto zpravu
Tak jako řadky bes písmene ,tak jako zatoulaný sentak jako touha zlomená,tak jako laska bez mena,tak jako mraky bez nebe,tak cítím se ja bez tebe*KISSED*O:-)*KISSED*
Milovani bez libanije jak ruze bez vune a vsak laska bez polibku ani byti nemuze *KISSED*]:->



Něco málo o mě..:?

13. února 2007 v 12:10 Něco málo o mně.?..
O mě
Jméno.Aneta
Věk:14
Koníčky:čtení,volejbal,fodbal,tanec
Povaha:Bláznivá,kamarádská,normální,potrhlá,vyřechtaná:)
Oblíbená barva:černá a červená
Oblíbená skupina:black eyed peas,pussycat dolls,evanesence
Oblíbené květina:kopretina.ruže
Oblíbené roční období:Jaro
Oblíbené slova:střapáč,odjeb,kanada,texas,kabátek:)
Muj styl něco jako:avril lavigne:
Oblíbené filmy.Dum voskových figurín,protivný spr holky,hory maji oči,moderní popelka,pach krve.nezvratný osud123,mezi námi děvčaty
Oblíbený Serial:Ztracení
Oblíbená knížka:Čas něhy,Zašeptej do vlasu:
Oblíbená spisovatelka:Lenka Lanczová
Oblíbená země:Česko,Francie
Oblíbené město:Pažíž
Oblíbená zpěvačka:Avril Lavigne
Chtěla bych hrat na:Elektrickou kytaru

Ztracení-Lost fotky:-)

12. února 2007 v 17:16 Ztracení:)
Uplně bestovej serial:)):


Hory mají oči:-)..fotky

10. února 2007 v 13:48 Hory mají oči:)
HORY MAJÍ OČI..TAKTO JE SUPROVEJ HOROR:)
Filmaři přenesli tento mrazivý hororový příběh do 21. století a propůjčili mu novou, brutální a znepokojující vizuální podobu, která má potenciál vyděsit další generace filmových fanoušků. Všechno začíná typicky nepovedeným rodinným výletem. Clevelandskému policejnímu detektivovi "Big Bobovi" Carterovi (Ted Levine) se blíží výročí svatby s jeho upovídanou ženou Ethel (na Oscara nominovaná Kathleen Quinlan). V rámci oslavy tohoto jubilea se rozhodne vzít svou rozvětvenou rodinu na výlet do Kalifornie a doufá, že společné chvíle trochu napraví vztahy mezi jejími členy. Jeho nadšení však nikdo nesdílí. Nejstarší dcera Lynn (Vinessa Shaw) má obavy o bezpečí a pohodlí svého dítěte a její manžel, přívětivý Doug (Aaron Stanford) se děsí setkání se svým tchánem, která obvykle vyústí v nepříjemný konflikt. Dospívající dcera Brenda (Emilie De Ravin) není příliš nadšena z představy, že by měla kvůli utužování rodinných vztahů opustit své přátele, a největší starostí jejího bratra Bobbyho (Dan Byrd) je, aby si mohl hrát s jejich dvěma psy.

Nakonec se ale celá tahle rozklížená skupina úspěšně vydá na cestu, jenže pak ale otec Bob učiní nejhorší rozhodnutí ve svém životě - vezme to zkratkou. Celá Carterova rodina se najednou ocitá uprostřed rozlehlé pouště, kde není ani stopy po jakékoliv formě života. Když se navíc jejich vozidlo nečekaně porouchá, zůstanou v kritické situaci. Během jejich boje o přežití ve vyprahlé pustině se však objeví daleko větší nebezpečí - Carterovi si uvědomí, že nejsou tak sami, jak se ze začátku zdálo. V kopcích obklopujících poušť se nachází další skupina přeživších: zmutovaní, vyhládlí a krvežízniví potomci horníků, kteří zůstali v oblasti v době, kdy byla vystavena radioaktivitě v důsledku jaderných testů. Pokud chtějí mít aspoň naději, že přežijí, musí se Carterovi semknout a pokusit se divokým zrůdám, které se při lovu své kořisti nezastaví před ničím, postavit.
NĚCO MÁLO FOTEK Z HORY MAJÍ OČI 2:



Avril Lavigne:0)

9. února 2007 v 22:15 Avril Lavigne :)
Avril nejoblíbenější zpěvačka a taky muj vzor:))

zbyněk drda:)))

8. února 2007 v 14:28
Zbyněk Drda..to je strašně super zpěvák a mooc krásnej:

Moji nejlepší kamarádi :-*

7. února 2007 v 14:55 ♥Nej kámoši♥
Tak to jsou moji nejj kamoši :
MÍŠA:
Nádherná:-)
Míša..moje další nej kamarádka.Ta zas od dob co sme kradli zelí na poli:)Je to supr holka která si nenechá do ničeho mluvit. a skvěle tančí..Míša je samozřejmě taky Evik ze slunce seno:)..taky jípřeju aby dostala toho kluka kterýho má ráda.Mimochodem s Míšou sedím ve škole a strašně se vždycky nasmějeme:))A taky děkuju co pro mě děláš:)MTR
A to jsou další kamarádi..
RÁDA
BARČA
ALEŠ A ONDRA
ONDRA K:
A NAŠE WILD TŘÍDA O PŘESTÁVCE:(VŠICHNI SKVĚLÍ KÁMOŠI):